síla jednoduchosti
Na začátku kariéry se věnoval po vzoru otce oboru klenotnictví. Pod jeho rukama však začaly později vznikat větší objekty. Jedním z těch, které jsou nyní ozdobou mnoha prostor, je bezesporu křeslo z kolekce Merano, uvedené před 10 lety. Nejen o něm, ale i o svém pohledu na design, důležitosti prototypů, materiálech a budoucnosti vypráví Alexander Gufler.
Kdy ses rozhodl, že obor klenotnictví nakonec nebude tvou disciplínou?
Bylo to po pěti letech, kdy jsem se mu věnoval a
později jej i studoval v německém Pforzheimu.
Vedle naší klenotnické školy byl obor produktového designu. Jejich výstavy jsem miloval!
Pracovali s různými programy, celkově bylo
studium techničtější, a to mě lákalo. Čím víc
jsem tento svět objevoval, tím víc jsem byl přesvědčený, že to musím zkusit.
Takže tě motivovalo nejbližší okolí, nebo třeba známé objekty, ikony designu?
Vybavuji si, že ještě během onoho studia v
Německu jsem se zamiloval do židle Panton od
Vitry. Jednou týdně je tam totiž možné, aby lidé
na ulici donesli vše, čeho se doma chtějí zbavit.
Člověk tak často objeví doslova poklady. Pro mě
ním byla právě bílá Panton židle. Kousek, který
jsem tenkrát našel, byl sice rozbitý, ale začala
jím moje láska k nábytku, zejména právě židlím.
A máš ji doma?
Ano, hned chvíli na to jsem si ji koupil. Dalším
kouskem pak byl odšťavovač na citrusy od
Philippa Starcka.
Myslíš, že právě tahle designová klasika ovlivnila tvůj vizuálně jednoduchý rukopis?
Myslím, že mě ovlivnilo zejména řemeslo a samotná tvorba prototypů. Pokud chcete vyrobit něco vlastní silou a rukama, nemůže to být příliš náročné. Tahle myšlenka je pak klíčová pro uchování čistého, jednoduchého designu. V počítačových programech se vždy podaří udělat krásné detaily, ale obtížně realizovatelné. Zvlášť v případech, kdy chcete, aby váš produkt uspěl ve výrobě. Zde je nutné zvažovat i další faktory, jako je skutečná výroba, cena a další.
Bylo, nebo nebylo Merano tvůj nejnáročnější prototyp?
Byl jedním z nejlehčích. Tím nejnáročnějším byla pravděpodobně moje diplomová práce, jiná dřevěná židle. Celou jsem ji vytvořil v počítači a již při návrhu jsem počítal, že bude potřeba hodně CNC technologie. Na závěr jsem si však uvědomil, že je dřevo přírodní materiál, který nenásleduje žádná pravidla. Za monitorem počítače se zdá možné všechno, ale realita je odlišná. Toto úsilí mě ale přivedlo k uvědomění důležité role jednoduchosti v celém procesu. A tak vzniklo Merano.
Jaká pak byla jeho cesta do portfolia TONu?
Prezentoval jsem ho na veletrhu IMM, v sekci pro malé designéry. Tehdejší art director Tom Kelley a hlavně technický a generální ředitel TONu z něj byli nadšení. Věřím, že tomu pomohl právě prototyp, na kterém si dokázali představit reálné výrobní kroky a všechny detaily.
Existuje nějaký tvůj produkt, který se vyrábí, nebo jsi jej prezentoval, ale neudělal jsi k němu prototyp?
Neexistuje.
Kolik jsi jich tedy vyrobil?
Do teď přibližně 50. Ale všechny u sebe už nemám, kvůli nedostatku skladovacího prostoru. Moje filozofie je, že bych nikdy za žádnou firmou nešel bez dokonalého prototypu. Když to nejde z reálného materiálu, třeba z plastu si dopředu prototyp neudělám, vyrobím jej alespoň z kartonu. Takový se dá zvládnout za den, den a půl – a dopředu tak odhalit množství chyb, které by pak musela řešit firma.
Mají tenhle přístup všichni designéři?
Myslím, že ti dobří si prototypy také sami připravují. Zejména, pokud se bavíme o nábytku. Při konci studia jsem si uvědomil, že mám kolem sebe v ročníku spoustu skvělých designérů, ale někteří z nich pouze tiskli 3D prototypy, dokonale ovládali 3D programy. Co jim chybělo, byla znalost materiálu. Tím, že s ním reálně pracujete, zjistíte, jak se chová, a to vám pomůže dokončit produkt co nejlépe.
A se kterým materiálem pracuješ nejčastěji? Je to dřevo?
Ano, primárně se dřevem, což je ovlivněno vazbou na TON. Ale i mimo tento faktor je pro mě nejpřirozenějším materiálem. Na práci s ním jsou potřeba základní nástroje. Merano jsem vyrobil ve své malé dílně. Když bychom se začali bavit o kovu nebo oceli, tady jsou už potřeba mnohem větší stroje.
Na druhou stranu předpokládám, že práce se dřevem zabírá více času – je to tak?
Pokud to srovnáme například s plastem, tak ano. Plastový prototyp je nevyrobitelný, jde se k němu přiblížit pouze 3D tiskem. Ani ten však není ve skutečnosti reálným obrazem, pouze něčím, co se podobá proporcemi a estetikou. Firma, která se rozhodne produkt zařadit do portfolia, potom musí zkontrolovat všechny detaily a investovat nemalé peníze do výroby stroje. Pak se však produkt stane levným, protože dokáží zhotovit vysoký počet kusů za nízké náklady.
Proto je asi materiálem současnosti. Bude i budoucnosti?
Těžko říct. Možná ve variantě, když bude recyklovaný. Věřím, že někdo přijde s novým typem, který zachová jednoduchost produkce, ale zahrne do něj ekologické aspekty. Dříve nebo později se tento přístup stane standardem. To ovšem nevylučuje ani dřevo. Spíše naopak, a to kvůli jeho organičnosti a zemitosti. Přece jen je to materiál, který roste na naší planetě a každý je ze své podstaty rád obklopen přírodními produkty.