Rozhovor se studiem Claesson
Koivisto
Rune

Text – Adam Štěch

Přicestovali jsme do Stockholmu,
abychom navštívili studio architektury
a designu Claesson Koivisto Rune
a popovídali si o jejich nové kolekci sedacího nábytku 822 pro značku TON.
Diskutovali jsme nejen o vývoji této zajímavé spolupráce, ale mimo jiné o důležitosti přátelství v kreativním průmyslu a fenoménu skandinávského designu.

Jak jste začali spolupracovat?
A jak se během let měnila vaše praxe?
Máte pro další architekty recept na to,
jak spolu tak dlouho vydržet?

Mårten Claesson: Recept je stejný jako
u každého manželství. Je to snadné – snažíme se zůstat přáteli. Založili jsme studio, protože jsme byli přátelé. Potkali jsme se náhodou, byli jsme na stejné univerzitě
a naše přátelství se vyvinulo ve velmi silné pouto. Takže poté, co jsme dostudovali, bylo přirozeným krokem otevřít kancelář společně.

Bylo těžké začít tvořit pro světové společnosti?

Ola Rune: Nejprve jsme samozřejmě navrhli produkty pro skandinávské značky. Ty pak produkty vystavily na Salone del Mobile
v Miláně, kde vzbudily mezinárodní pozornost. Pak nám jednoho dne zavolal nějaký pán
a řekl, že by se s námi rád setkal v našem studiu ve Stockholmu. Ten pán byl
ve skutečnosti Giulio Cappellini. Řekl,
že se zastaví za 30 minut. Byli jsme docela překvapeni a řekli, ať tedy přijde. Do studia dorazil asi o hodinu později, takže jsme měli trochu času uklidit. Přišel spolu s Pierem Lissonim a takhle to začalo. Poté jsme začali pracovat pro italské společnosti jako Boffi, Living Divani a další. Bylo to pro nás opravdu skvělé.

Eero Koivisto: Vždy je to tak, že nám lidé volají. Nikdy jsme společnostem nepředkládali návrhy.

To jen ukazuje na váš přirozený talent
a schopnost tvrdě pracovat. Pak, myslím, klienti prostě přijdou.

Ola Rune: Myslím, že byla výhoda, že jsme tři. Byli jsme odvážnější a měli větší vůli uspět. Nebáli jsme se skákat po příležitostech. Být ve třech je dobré. Dalo nám to více síly.

Mårten Claesson: Je to skvělé, protože okamžitě všichni kritizujeme svou práci – dobrým způsobem. Je mnohem lepší pracovat takto v týmu, protože vždy můžeme proces zastavit a probrat, když se nápad ubírá špatným směrem. Naše procesy jsou vždy pod kontrolou.

Eero Koivisto: Když se podíváte na historii architektury, existuje mnoho týmů, které byly velmi úspěšné. Samozřejmě, že lidé vždy chtějí obrátit pozornost na jednoho člověka. Je snazší to tak pochopit. Ale když se podíváte na bratry Bouroullecovy nebo Skidmore, Owings a Merrill, existuje mnoho takových týmů, které se zapsaly do historie.

Možná je tento fenomén dnes k vidění častěji než dříve.

Ola Rune: Myslím, že máte pravdu. Není to ale díky nám, že lidé spolupracují. Ale pokud nejsou přátelé, stejně se dříve nebo později rozdělí. Pokud jsem sám a udělám skicu,
je to definitivní. Ale pokud ji mohu ukázat Eerovi a Mårtenovi, je to vždy příležitost
o tom více přemýšlet a rozvíjet myšlenku lepším způsobem.

Vaše praxe je často považována za jeden
z nejlepších příkladů současného skandinávského designu. Co je typické
pro skandinávský design? Cítíte se jako skandinávští designéři?

Eero Koivisto: Za prvé, když se podíváte mimo Skandinávii, vždy se mluví
o skandinávském designu. A samozřejmě
je na tom kus pravdy. Přišlo to z této části světa. Myslím, že design vypadá v každé společnosti trochu jinak; vždy odráží,
jak vypadá a jaké jsou její hodnoty.
Ve Skandinávii jsme měli demokracii poměrně brzy, vždy jsme chtěli zlepšit práva lidí, chtěli jsme, aby si byli rovni. Skandinávský design tolik nekřičí a tuto vizi respektuje. Není tak okázalý, je skromný. Když se podíváte
na klasiku, jako je tvorba Arne Jacobsena, máte z těchto děl takový pocit. Snažíme
se být sami sebou, co nejautentičtější.

Mårten Claesson: Myslím, že vytváříme skandinávský design, protože jsme prostě Skandinávci. Ale to samozřejmě neznamená, že veškerý skandinávský design je dobrý.

Má to něco společného s přírodou, která je ve Skandinávii všude silně přítomná?

Mårten Claesson: Je velmi těžké
to posoudit, když pracujete a díváte se na ni zevnitř. Žiju ve městě a navrhuji produkty, které odpovídají mému městskému životnímu stylu. Ale něco v tom samozřejmě je. Máme hodně lesů, takže dominantním materiálem je dřevo.

Spolupracovali jste i s mnoha japonskými značkami. Je pro vás důležitý také tento vliv?

Eero Koivisto: Myslím, že veškerý severský design má hodně co společného
s japonským přístupem. Sdílejí toho mnoho. Vždy nás velmi zajímala japonská architektura, design a umění. Všichni
tři jsme měli během studia stipendium
v ​​Japonsku. Jeho kulturu jsme tedy prozkoumali zblízka. Když jsme zakládali studio, stáli jsme tam jednou nohou – jezdili, pořádali výstavy. Vlastně jednou z našich prvních zakázek bylo navrhnout kulturní dům v Kjótu. To jsme udělali a také navrhli do jeho prostor nějaký nábytek. Vzbudilo
to velkou pozornost a publicitu v mnoha časopisech. Poté jsme najednou v Japonsku vyhráli několik dalších zakázek. Myslím,
že s Japonci sdílíme stejné hodnoty.
Je to o skromnosti, snaze moc nekřičet. Dělat věci, které jsou nenápadné, které by měly vydržet dlouho, které by měly fungovat a být užitečné. Japonci neradi vyrábějí věci,
které nemají funkční hledisko. Osobně také myslím, že jsou Japonci velmi milí,
a to je pro dobrou spolupráci nesmírně důležité.

Působíte také jako architekti. Jak vaši tvorbu ovlivňují různé dimenze a měřítka architektury či designu? Máte nějaký manifest, kterým se řídíte?

Eero Koivisto: Jistěže pro různé typy projektů existují různé přístupy. Ale obecně je to vše o budování prostředí, ve kterém žijeme. Pro nás je přirozené brát v potaz všechny detaily. Když navrhujete budovu, musíte myslet na všechny maličkosti. Stejné to je, když navrhujete židli – i zde je potřeba vyřešit spoustu drobností. Rozdíl není
tak velký. Samozřejmě, k návrhu budovy
nebo zubního kartáčku musíte vždy použít různé přístupy. Oba jsou ale založeny
na řešení problémů.

Mårten Claesson: Rozdíl je v tom, že design není připojen k určitému místu, na rozdíl
od architektury.

Váš přístup ke komplexnímu prostředí budovy je velmi podobný tomu, co dělal Josef Hoffmann před více než 100 lety.

Eero Koivisto: Ano, samozřejmě. A nejen Hoffmann, můžeme zmínit i Alvara Aalta
a mnoho dalších.

Mårten Claesson: Rozhodně nás ovlivnili architekti z počátku modernistické éry.
Byla to doba, kdy se průmyslová výroba stala nedílnou součástí práce architekta.
Je zajímavé, že když se podíváte na židle, které tehdy Hoffmann navrhl, jasně pochopíte jeho rozhodnutí a přístupy.
A pak je můžete následovat.

Ola Rune: Produkt pro TON, o kterém teď mluvíme, byl také stvořen pro konkrétní místo. V praxi velmi často začínáme navrhovat produkt do určitého prostředí,
ať už se jedná o interiér nebo architekturu většího rozsahu. Design vytváříme skrze procesy.

Pojďme se nyní bavit o židlích.
Kdy jste navrhli svou úplně první židli
a proč je její typologie pro designéry
tak důležitá? Co pro vás židle,
jako typologie, znamená?

Ola Rune: Myslím, že ze všech designů
je primárním židle, protože je nejen funkční, ale také velmi spjatá s architekturou.
To je důvod, proč vždy architekti chtějí navrhovat židle. První, na které jsme
se podíleli, byla pro projekt kanceláře v roce 1996. Chtěli jsme navrhnout celodřevěnou židli. Měli jsme nápad a oslovili našeho kamaráda, výrobce nábytku. Řekli jsme mu, že bychom rádi navrhli takovou,
která by byla podobná modelu, co spolu vytvořili Alvar Aalto a Bruno Mathsson.
Bylo to celodřevěné křeslo, které později vyrobil David Design. Byl to vlastně jeden
z projektů, který nastartoval naši kariéru.

Eero Koivisto: Proč je židle pro designéra tak velkou výzvou? Protože je kusem nábytku, kde je každá malá část klíčová
pro lidské měřítko a jeho správnou funkci. Omezení týkající se výroby židlí jsou velmi tvrdá. A proto je židle tak jednoduchá,
ale zároveň velmi složitá.

Mårten Claesson: Židle musí mít dlouhotrvající vlastnosti. A všechny tyto parametry, zmiňované mými kolegy,
z ní dělají jeden z nejobtížnějších objektů
k návrhu.

Přejděme nyní k nové spolupráci s českou firmou TON, která vyrábí vaši kolekci sedacího nábytku 822. Jak vlastně začala?

Eero Koivisto: Židle TON jsme již dříve používali pro mnoho našich realizací – restaurací, hotelů nebo jiných interiérů.
Vždy jsme byli s kvalitou velmi spokojeni. Před časem jsme začali pracovat na velmi pěkném projektu, restauraci v budově bývalé norské burzy. Chtěli jsme zde židle,
o kterých jsme měli zároveň představu,
jak by měly vypadat. Začali jsme tedy
s TONem rozhovor o možnosti vývoje nového designu. Jejich reakce byla velmi pozitivní a později v průběhu procesu ještě sílila. Velká změna přišla, když jsme přijeli
do jejich továrny prohlédnout prototypy.
Při této milé návštěvě jsme zjistili, že je firma se židlí velmi spokojena, ráda by ji zařadila do portfolia a začala sériově vyrábět.

Dnes už tak často nemáte šanci navrhovat do interiéru nábytek na míru, že?

Eero Koivisto: Děláme to pořád. Nejen židle, ale i koberce, lampy, stoly nebo třeba příbory a sklenice. Vše pro konkrétní interiéry.

Ola Rune: Ano, pro nás to není nic neobvyklého. Vždy se pro naše projekty snažíme najít ty nejlepší návrhy, takové, které neopakují existující formy.
Takže když nemůžeme najít nic vhodného, vždy se pustíme do návrhu sami. Pro tento konkrétní prostor jsme potřebovali něco ikonického, něco, co zachycuje specifického ducha.

Mårten Claesson: Myslím, že máte také pravdu. V dnešní době není obvyklé navrhovat konkrétní židle pro konkrétní interiéry, protože profese je mnohem více než dříve rozdělena mezi architekty
a designéry. Toto dělení ale odmítáme
a je pro nás nejpřirozenější si pro projekty tvořit vlastní nábytek. Jelikož máme dlouholeté zkušenosti s navrhováním židlí pro mnoho firem, není to pro nás žádný problém. A pokud je tato židle dost dobrá pro restauraci v Norsku, pravděpodobně bude dobrá i pro ostatní restaurace. Má tedy smysl vyrábět ji ve větším počtu.

Eero Koivisto: Takto to funguje pravidelně. Pořád něco hledáme a pak si uvědomíme,
že to neexistuje. Takže se spojíme s někým,
kdo nám konkrétní design vyrobí. Někdy je ale problematické najít firmu, která by se chtěla pustit do výroby jen pár desítek
či stovek kusů, protože připravit
na to všechny procesy bez vidiny výdělku
je velmi obtížné.

Ola Rune: Pro společnost jako TON je také zahájení výroby nové židle velmi problematický a komplexní proces. Potřebujete připravit nové formy a postupy, což je samozřejmě velká investice.
Pokud ale vidí, že je projekt dostatečně dobrý, peníze investují a mohou produkt přenést jako sériovou výrobu – tak,
jako to udělali v našem případě.

Myslím, že jste velmi šťastní designéři, když máte příležitost pro své projekty vyvinout návrhy na míru. Ve většině současných interiérů vidím stále stejné, sériově vyráběné židle. Myšlenka „Gesamtkunstwerku“, neboli celkového uměleckého díla v architektuře, je dnes něčím zcela neobvyklým.

Mårten Claesson: Ano, vždy se snažíme pracovat co nejkomplexněji. Domníváme se, že je velkou chybou oddělovat architekturu
a design. To je přeci to, co architekti vždy dělali.

Eero Koivisto: Mnoho ikonických návrhů
z historie bylo ve skutečnosti původně vytvořeno pro nějaký konkrétní architektonický projekt. Myslím,
že ve skutečnosti je mnohem lepší postupovat takto, protože o něm přemýšlíte jinak. Vše musí fungovat pro konkrétní situaci, design je ovlivněn konkrétními okolnostmi. V případě židle 822 v tom není žádný rozdíl. Navrhli jsme ji tak, aby vydržela desítky let, protože klientem v Norsku
je rodina, která provozuje hotely už čtyři generace. Židle na tomto místě budou pravděpodobně za 40, dokonce 60 let.
Tento kontext ovlivnil i náš přístup. Nemůžeme tak navrhnout něco jen podle aktuálních trendů a módy.

Mårten Claesson: Musíme také uznat,
že technologie ohýbání dřeva se u sedacího nábytku v restauracích a kavárnách osvědčila nejvíce. Je odolný, přirozeně pevný a pružný. Tuto technologii jsme hledali řadu let. Jen málo společností s ní však dokáže pracovat. A TON je jedním z nejlepších výrobců v této kategorii. Bylo pro nás tajným snem pracovat s ohýbaným dřevem. Dělali jsme s tolika technologiemi, ale s ohýbaným masivním dřevem jsme přišli do kontaktu úplně poprvé. Cítili jsme velký tlak,
protože jsme z toho chtěli vytěžit maximum. Výhodou je, že design ohýbané židle úzce souvisí s technologií a jejími limity.
A taková omezení se nám líbí.

Jak ohýbaný nábytek, tak myšlenka „Gesamtkunstwerku“, o které jsme mluvili, souvisí s dílem Josefa Hoffmanna. Byl také designérem židle A 811, která se stala výchozím bodem pro židli 811. Kdy se zrodila myšlenka ji vzít a předělat?

Eero Koivisto: Židli 811 jsme dříve používali pro mnoho projektů. Moc se nám líbí
a přemýšleli jsme o jejím vylepšení, se vší úctou k Josefu Hoffmannovi a jeho původní židli A 811, vlastně i později vyvinuté židli 811 na základě jeho návrhu. Chtěli jsme ji obnovit stejným způsobem, jako to dělali dříve jiní designéři, například Vico Magistretti. Naší myšlenkou bylo zachovat ducha designu a vnést do něj modernější, severský charakter. Použili jsme otvory
v sedadle, aby to bylo lehké a grafické.
Co se nám na tomto projektu opravdu líbilo, byla myšlenka opěradla. Ve většině případů vidíte židli zezadu. Když si na naši židli 822 sedne někdo v barevném oblečení, umožní přes otvory vzájemné spojení barev a vytvoří tak nový rozměr. Hoffmann použil stejné otvory u židle A 811 pro Thonet-Mundus během třicátých let. Další věcí bylo zjednodušení návrhu po konstrukční stránce. Moderní technologie nám umožnily postavit židli efektivně a přesně. Všechny zaoblené ohnuté části jsme narovnali, aby byly více geometrické. Okraj židle je o něco silnější
a celá kompozice je proporčně upravena.

Mårten Claesson: Původní návrhy A 811
a 811 jsou skvělými příklady raného modernistického hnutí. Ale jasně ukazují
na dědictví romantismu 19. století. Rozhodli jsme se tento pocit odstranit, protože žijeme o dvě stě let později. Nyní je úplně jiná doba. Kolekce 822 jí odpovídá.

Jak těžké je přiblížit se k tak ikonickému designu? Jak jste přemýšleli o designu
a jeho převedení do současné podoby? Pracovali jste již na podobných projektech?

Mårten Claesson: Myslím, že osvěžit ikonický design je obtížná práce.
Jako designér byste již měli mít nějaké zkušenosti. Není to práce pro mladého tvůrce.

Eero Koivisto: Je zcela přirozené aktualizovat něco z minulosti
pro současnost. Když se podíváte například
na příbory, jde v podstatě vždy o stejnou formu, která se vyvíjí. Jako architekti pracujeme na mnoha projektech, kde se musíme vypořádat s rekonstrukcí starých budov a implementací původní architektury novým způsobem, což je docela podobné. Technologie ohýbaného dřeva se v tomto případě osvědčila natolik, že vždy ovlivňuje způsob, jakým je židle navržena.
Židli z ohýbaného dřeva nemůžete přeložit na plastovou či kovovou nebo naopak. Většina diskuzí s TONem se tedy týkala malých detailů – jak vylepšit vzhled
a funkčnost původní židle 811.

Jste připraveni na kritiku, že jste právě ošidili židli Josefa Hoffmanna?

Ola Rune: Nikdy nemůžete být připraveni
na kritiku. Můžeme se kvůli tomu zlobit,
ale také se můžeme smát. Pro nás je důležité, aby měl TON z tohoto projektu radost, na tom nám záleží. Když vidíte lidi pracovat v jejich továrně, je to jako balet. Jeden z nejsilnějších momentů u designu nábytku, který můžete vidět. Pokud by neměli rádi svou práci, nikdy by do tohoto projektu nešli.


Co si myslíte o původní židli 811? Ve skutečnosti není tak ikonická jako některé další, které se zapsaly do historie designu.

Mårten Claesson: Pokud bychom byli nuceni vybrat jednu židli z katalogu TON, byla by to 811.

Eero Koivisto: Již mnoho let navštěvujeme London Design Festival. Naše oblíbená restaurace je v South Kensingtonu a mají zde právě židle 811. Milujeme je. Myslím,
že v historii designu existuje asi 10 skvělých židlí a toto je jedna z nich.

Ola Rune: Je pravdou, že není tak slavná jako jiné modely, ale architekti ji znají velmi dobře, protože chápou její skromnost. Design nekřičí. Má vše, co potřebujete,
a je velmi pohodlná.

Můžete popsat proces vývoje kolekce 822? Jaká je spolupráce s firmou,
která sídlí poměrně daleko od Švédska?

Mårten Claesson: Ke spolupráci došlo během pandemie. Takže v tuto chvíli jsme museli omezit schůzky s kýmkoli,
ať už to bylo tady ve Stockholmu,
nebo kdekoliv jinde. Vše muselo být digitální a mezi touto či ostatními spolupracemi tedy nebylo tolik rozdílů. Nejprve jsme navštívili výrobu TONu, což pro nás bylo obrovskou inspirací. A od začátku jsme s nimi měli velmi dobrou komunikaci. Šli jsme rovnou
k podstatným problémům a začali je řešit. Připadalo mi, jako bychom spolupracovali mnoho let. Jazyk designu je univerzální, takže jsme neměli problémy. Musím také zmínit velký přínos art-directora společnosti, Alexandera Guflera, který je vlastně z Vídně.

Eero Koivisto: Byla to velmi pěkná spolupráce. Lidé z TONu jsou velmi přímočaří. Spolupracovali jsme s mnoha společnostmi a musím říct, že TON je velmi profesionální. Přestože je jejich práce ruční, celý proces byl digitální a šlo to velmi dobře. Všechny drobné úpravy jsme probrali
on-line, šlo to velmi hladce. Usnadnila
to skutečnost, že firma opravdu zná historii ohýbaných židlí. To je velmi důležité.

Ola Rune: U každého procesu,
když pracujeme na designu, musíme
s firmou najít způsob komunikace.
S TONem to bylo velmi snadné, od začátku jsme pochopili, co chtějí. Byl to velmi hladký proces.

Mluvíme hodně o technologii ohýbaného dřeva, ale ve skutečnosti
je nejnápadnějším prvkem vaší kolekce perforovaná překližka sedáku a opěradla. Jak těžké je ji udělat?

Ola Rune: Jednalo se o velmi praktický proces. Začali jsme židlí Josefa Hoffmanna, vyrobili jsme papírový model a vyzkoušeli některé možnosti, zbytek jsme tvořili
na počítači. Přemýšleli jsme také o tom,
jak umístit otvory tak, aby procházející světlo vytvořilo pěknou hru stínů na podlaze.

Eero Koivisto: Hned od počátku jsme nevěděli, kolik děr tam má být
nebo jak budou velké. Strávili jsme spoustu času vytvářením dokonalé kompozice – stovky hodin tvorbou těchto otvorů. Museli jsme řešit i jejich rozměry. U původní Hoffmannovy židle jsou větší, protože je v té době nebylo možné zmenšit. Ale nyní máme technologii, díky které to snadno lze. Líbí se mi, že jsme tradiční technologii ohýbaného dřeva, která se neměnila 160 let, posunuli
do budoucnosti s využitím současných možností.

Mårten Claesson: Museli jsme vzor přizpůsobit konstrukci židle, abychom se vyhnuli některým prvkům, které jsou umístěny pod sedákem. Jednalo se o jeden
z časově nejnáročnějších procesů v celém návrhu. Historie ohýbaného dřeva je evoluce, ne revoluce, a my jsme do tohoto příběhu vnesli další krok. Proto má židle název 822, protože jsme v roce 2022.

Vaše kolekce 822 není jen o židli,
ale celé rodině sedacího nábytku. Jak probíhal proces návrhu tohoto celku?

Eero Koivisto: Bylo to velmi jednoduché. Nejprve jsme udělali židli a křeslo.
Pak jsme si ale uvědomili, že do restaurace potřebujeme i barovou židli. Takže jsme ji také vytvořili a z ní pak zkrácením noh vznikla nízká stolička.

Mårten Claesson: Důležité je, že jsme se zaměřili na židli a křeslo. Jsou matkou
a otcem celé rodiny. Pokud je máte, můžete snadno přidat další členy. Orientovali jsme se v podstatě na klíčové kousky kolekce,
ale jsem si jistý, že by se tato rodina mohla časem rozrůst o další varianty. Je to podobné jako při navrhování auta. Když tvoříte kupé
a kabriolet, musíte se na každý design zaměřit se stejným objemem času. Nejde jen
o přizpůsobení stávajícího designu nové funkci.

Ola Rune: Nejneobvyklejším designem
v této rodině je lounge křeslo, kterých TON tolik nemá. Vytvořit jej z normální židle není tak snadné, a to ani v kontextu výrobních procesů.

Jak jste pracovali s barvami kolekce?

Eero Koivisto: Každý designér má na použití barev svůj názor. Stejně tak některé kultury preferují určité barvy. Myslím, že dobrý design by měl být univerzální a měl by být schopen fungovat s použitím jakékoliv barvy.

Mårten Claesson: Barva se u tohoto designu stala druhotnou, protože je důležitějším vzor.


Je ještě něco, co byste chtěl dodat?

Mårten Claesson: Myslím, že jsme probrali všechno. Z této spolupráce máme prostě velkou radost.