Sběratel Thonetových mistrovských děl

Byla to úplná náhoda. Za socialismu nebyla možnost cestovat, a protože jsem měl tehdy smečku tří chrtů a jednoho pointera, bylo i v tuzemsku těžké najít nějaké místo na dovolenou. Tak jsme koupili chalupu na jihu Moravy, poslední chalupu ve vesnici Jevišovka, pak už byly jen dráty a Rakousko. Potřeboval jsem ji tehdy vybavit nábytkem.

Podezřívali mě místní estébáci a pomocníci pohraniční stráže. Ale tento motiv jsem neměl. Chalupa tam prostě byla, byla levná a já jsem k ní přišel jednoduše. Na dvůr jsem chtěl ke kulatému stolu čtyři židle, tak jsem si vzpomněl, že existují takové ty… Neměl jsem o tom šajn… A protože jsem v té době dělal na pedagogické fakultě, ovšem v kotelně, to bychom si mohli o mém kádrovém profilu vykládat hodinu…

Mě nechali komunisté akorát odmaturovat, ale doporučení ke studiu na vysoké škole mi soudruh ředitel už nedal. Takže od té doby jsem se živil rukama.

Ono nakonec dobře, že mě nikam nepustili, neboť jsem hodlal jít na práva a pak jsem si uvědomil: nač bych měl titul JUDr., vždyť bych v té kotelně stejně skončil. A právě tam jsem viděl první židle. Byly to tedy všechno ty známé čtrnáctky, ty nejběžnější, ale nakonec jsem si všiml, že každá je trošku jiná. Průměr oblouku opěradla, tloušťky tyčí, sedák jiný, když jsem židle otočil, zjistil jsem, že tam jsou nálepky výrobce. Tak jsem to začal sbírat, smečka chrtů zestárla. A musel jsem mít něco jiného než jen uhlí a lopatu, nějaké hobby, něco jiného než pouhé vydělávání peněz. Tak jsem přešel na hobby sběratelství a potom později jsem se o to začal více zajímat: co to je, proč to je, kdo to vyrobil.

Velice jednoduše. Když za mnou přijel můj kamarád, thonetolog Peter Ellenberg, zeptal se mě: jak to můžu sbírat, když dělám v kotelně, vždyť je to finančně náročné. Tak jsem mu musel pracně vysvětlovat rozdíly mezi západoněmeckým prostředím a československým socialismem. On to kupoval za velké peníze a nechával si to restaurovat, zatímco já jsem prošel pár opuštěných baráků od sklepa po půdu a jen jsem doslova sbíral. A někdy to byly kousky! Někdy to byly i příhody k popukání.